V. Krakov

Nulová šance

Na Krakov jsme ani moc času neměli, takže jsme z něj mnoho neviděli. Kromě wawelského hradu a faktu, že jsme byli ubytovaní v úplném centru. A přestože byl hotel pouze dvouhvězdičkový, měl vyšší kvalitu, než hotely které jsem navštěvoval v budoucnu i s mnohem vyšším hodnocením. Ubytování v Krakově je prý obecně na velmi vysokém standardu (četl jsem to kdysi v článku nazvaném „Top 10 míst s nejlepšími hotely“). Tenhle výlet byl však zajímavý z jiného hlediska. Zakusili jsme takřka filmový scénář, kde se naprostí outsideři navzdory všem očekáváním dostanou až na vrchol, aniž by pořádně věděli, jak se jim to vlastně podařilo. Ale pěkně na začátek.

Rok co rok se koná soutěž v programování s názvem ACM, která je pravděpodobně nejprestižnější akcí svého druhu. Firmy jako IBM a Google ji financují za účelem hledání nových talentů do svých řad. My se jí sice účastnili každý rok, ale bylo to jen z hecu, nijak jsme se na ni předem nepřipravovali. Kamarád studoval na VŠB, konkurence tam nebyla nijak vysoká a my aspoň mohli mít dobrý pocit z toho, když jsme se umístili v rámci této školy dobře. Běžně jsme tam bývali 4. nebo 5. Se supergéniem Martinem Raszykem jednou dokonce první. V kontextu všech týmů z ČR a SR je ale VŠB slabota. Protože 4. místo tam znamenalo třeba 50. místo z 90 týmů celého Československa a i s Martinem jsme byli až 10., přestože jsme na VŠB nechali ostatní daleko za námi. Přední místa pravidelně zabírala Karlova a Masarykova univerzita, což byla meta pro nás naprosto nedosažitelná. Zde se hraje úplně jiná liga. Bylo to, jako když nějaký klub z Horní-Dolní pokukuje po Spartě.

O rok později jsme si chtěli naši „pánskou jízdu“ zopakovat znovu, když mě zaskočila nepříjemná zpráva. Kamarád studující na VŠB si spletl datum soutěže a koupit si do Ostravy z Erasmu nový lístek by ho vyšlo celkem draho. Soutěžit na této škole tedy nadále nepřipadalo v úvahu. Když to slyšel druhý kamarád, zalekl se, a vycouval z toho taky. A protože je soutěž tříčlenná, zůstal jsem den před uzávěrkou registrace sám. Bez týmu a bez možnosti soutěžit na „lehké“ škole. Soutěžit na samotné Masarykově univerzitě navíc znamenalo celkem velkou šanci se akorát ztrapnit. Najednou bych musel hrát vysokou ligu. Já se však vzdávám jen velmi nerad. I když jsou šance takřka nulové.

Kůň a šachovnice

Před koncem registrace jsem měl už jen jednu přednášku. Přišel jsem tam a zeptal se spolužáka, jestli má o víkendu co dělat. Po negativní odpovědi, jsem mu oznámil, že jsem ho právě kvalifikoval na člena týmu v programátorské soutěži. I když se zdráhal, naverbování spolužačky stejným způsobem ho nakonec přesvědčilo.

V pátek odpoledne jsme dorazili na místo soutěže, pořádané člověkem, který si na to cvičil své lidi celý rok. Když jsme vstoupili do místnosti, tak se nás zeptal, jestli jsme tam správně, že jim tam právě probíhá soutěž. 6 týmů sedících už v místnosti bylo složeno ze studentů, které si na tuto akci připravoval. Naše odpověď byla, že víme kde jsme a chtěli bychom soutěžit. Ano, mezi ostřílenými matadory Masarykovy univerzity. Já s lidmi, které jsem „sebral z ulice“.

Abych to uvedl na pravou míru, mí spoluhráči nebyli nezkušení. Spolužák byl cvičícím v jazyce C a spolužačka nadaná v matematice. Dostali jsme testovací zadání s úlohou, za jak dlouho je schopen král doskákat na nějaké pole na šachovnici. Tahle úloha je triviální, ale dala tušit, jaké bude zadání na ostrém kole. Navrhl jsem tedy, abychom si doma udělali verzi s koněm, protože na soutěž je možné si přinést jakékoliv tištěné materiály. Spolužák se toho chopil a další den přinesl tuto stále ještě jednoduchou úlohu vytištěnou na 4 papírech A4. Pak že jazyk C není dementní. No a na ostré soutěži se tato úloha samozřejmě objevila.

Během 30 minut jsme měli hotové 2 úlohy, což nás posunulo do předních pozic. Byli sice velmi jednoduché, ale mezi námi se dostavila euforie. Díky této „prozřetelnosti“ jsme byli schopni držet krok s předními pozicemi, což zvedlo naši morálku. Během dalších dvou hodin se vyřešila i 3. úloha. My však začali pomalu ztrácet. Kéž by se nám povedla vyřešit ještě 4. úloha. Mezi 4. a 5. hodinou, po které už soutěž končí, se výsledková tabulka zmrazila. Takže jsme neviděli aktualizace. Už jsme na tom nebyli nejlépe, a tak jsme doufali, že se zadaří tu 4. úlohu vyřešit. Postupují jen dva nejlepší týmy z univerzity. A my už byli podle zmraženého skóre 3.

A pak, chvíli před koncem, nám systém akceptoval i 4. úlohu. Snad to však bude stačit. Nevěděli jsme, jak jsou na tom ostatní, protože skóre je už v poslední hodině neaktualizované. Brzy na to soutěž skončila a byl odhalen závěrečný verdikt. Byli jsme druzí na škole a pátí mezi oficiálními týmy v celém Československu. Mohli jsme slavit. Postup do středoevropského kola byl jistý. Navzdory všem pravděpodobnostem.

Kamarádka bohužel před dalším kolem onemocněla, a tak jsme tam jeli výrazně oslabení. V Krakově jsme vyřešili už jen dvě úlohy a skončili asi 50. ze 70. To ale nevadí. Hlavní je, že jsme byli při tom. Například Google nám poslal formuláře, kde jsme měli zaškrtnout, jestli máme zájem o případné budoucí nabídky z jejich strany. Zkušenosti získané z této soutěže se mi navíc hodily v budoucnu, při přijímacím řízení do Barcelony. Perličkou je, že druhý kamarád, se kterým jsem se dříve zúčastňoval na VŠB, byl nyní v prváku na Karlově univerzitě, takže ho naverboval jiný tým, se kterým skončil v prvním kole první. Tedy o 4 místa lépe, než my. Takže jsme postoupili oba, ale až když jsme byli odděleni. Některým párům nesvědčí být spolu :-).

Listopad 2012

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *