XVIII – Lacock, Cambridge

Na dědinu

Protože se mi Británie líbí a vracím se tam rád, rozhodl jsem se tentokrát navštívit místo, které je „magické” i pro samotné Brity. Vesnička Lacock se nachází přesně uprostřed ničeho kdesi na západě Anglie a pro svůj starobylý ráz je oblíbeným cílem filmařů. Natáčel se tady třeba Downtown Abbey nebo některé scény Harryho Pottera.

Ono už najít autobus do přilehlého Chippenhamu na trase do Bath mi dalo celkem zabrat a znovu mi připomnělo, že zdejší veřejná doprava je nespolehlivá, vlasyrvoucí, ale zato pořádně drahá. Musel jsem dojet na nějaké místo mimo Reading, pravděpodobně nějaké vesnice, abych na autobus mohl nasednout. Na zastávce mě však čekala značka, že kvůli rekonstrukci byla zastávka přesunuta jinam, na „známé” místo (tak to tam vážně stálo). Navíc jsem zjistil, že jsem si jízdenku omylem koupil až na zítra. Zastavoval jsem místní, aby mi řekli, kde to „známé” místo je. Nikdo nevěděl.

Při cestování hromadnou dopravou v cizině si raději dávám aspoň hodinovou rezervu, takže jsem měl čas podnikat výpravy od zastávky v rekonstrukci u obchoďáku. Nakonec jsem nějakou jinou zastávku našel. Na ní už stálo několik dalších lidí, kteří se mezi sebou bavili a snažili se zjistit, jestli je to ta náhradní zastávka. Potkal jsem tady i dvojici mladíků, kteří předtím stejně jako já taky bezradně pobíhali kolem první zastávky. Stál jsem tam a doufal, že autobus pojede v sobotu ve stejný čas, jako měl jet v neděli. A že nějak řidiče přemluvím, aby mě nabral.

Už uplynula nejméně půl hodina od plánovaného příjezdu. Senioři, kteří tam předtím stáli s námi, už odjeli s nějakou cestovkou. Stále jsme nevěděli, jestli je to správná zastávka pro dálkové autobusy, ale nic jiného v okolí nejspíš nebylo. Dvojice mladíků se snažila dostat někam na jih Anglie a mrzla tam se mnou. Nakonec přijel autobus do Bath. Řidič se jen letmo podíval na můj lístek a pokynul mi, ať nastoupím. Dvojice mi popřála šťastnou cestu a na dotaz řidiče, jestli něco pojede směrem na jih jim řekl, že vůbec netuší.

V Chippenhamu, kde jsem vystoupil, jsem se zahříval v obchoďáku. Na autobus po místních vesnicích bylo zase potřeba čekat aspoň hodinu. Když mě pak dovezl na zastávku, kde jsem měl podle internetu vystoupit, byli jsme někde v lese. Přemýšlel jsem, jestli se někde nestala strašlivá chyba a jak dlouho budu muset čekat na případný autobus zpátky.

Lacock

Po pár metrech opravdu začínal Lacock. Malá vesnička s 1000 obyvateli, kterou turisté pravděpodobně úplně běžně přečíslovávají. Prošel jsem ji celou několikrát, načež mi vrtalo hlavou, kde je schovaný ten klášter, kde se natáčel Harry Potter. Doufal jsem, že to nebude místní kostel, kde zrovna probíhala svatba. Nakonec jsem to vzdal, spokojen dostatečně s vesnicí samotnou, a řekl jsem si, že se podívám aspoň do místního muzea, když už tam proudili turisté. Jak se však záhy ukázalo, ti neměli o práci vynálezce Williama Talbota žádný zájem. Z muzea totiž vedl vchod do zahrad, normálně skrytých před okolním světem, ve kterých stála jistá budova.

Že člověk dorazil na správné místo věděl třeba už z toho, že jsem si známou Williamsovu znělku vyslechl aspoň třikrát. Jedna holčička ji tam hrála na místní klavír, jiná si ji později pobrukovala. A i já se přiznám, že mě sem rozhodně nedovedl první negativ na světě.

Po setmění jsem dorazil do Bath, který jsem si bohužel už neměl šanci prohlédnout přes den. Nazpět do Readingu jsem si raději koupil vlakový lístek, protože jsem nechtěl riskovat, že mě řidič tentokrát nevezme a já tady uvíznu. Ten mě vyšel asi na tisícovku, přičemž cesta trvala hodinu. Naštěstí dojel skoro včas, když už to stálo takové peníze.

Cambridge

Když jsem si zamiloval Oxford, tak mě přirozeně napadlo, že by se mi mohl líbit i Cambridge. Další den jsem se tedy vydal sem, abych si ho prošel. Město to však bylo poměrně odlišné.

Na první pohled byl Cambridge větší. Včetně historického centra. Univerzity zde měly rozsáhlé pozemky, které však byly většinou pro veřejnost zapovězené. Jedna College měla vstup do svých cihlových budov přes most na řece, který byl to jediné, co šlo přes plot vidět. Hotové království pouze pro vyvolené. Volně přístupné jsem našel pouze 2 College, ale v podstatě šlo jen o velké prostory s trávníkem. Ze 3. mě po chvilce chlápek vyhodil, protože bylo ráno a ještě nestihl hodit cedulku zákazu vstupu. Takže jsem nedošel daleko.

V obchodním domě, kde jsem se byl ráno trochu zahřát, mě pobavilo to, že 5 minut před otevírací dobou obchodů bylo v celém 4-patrovém domě asi 10 — 20 lidí (kromě samotných prodavačů). Z toho více než polovina už stepovala před Apple Store. Když v 9 otevřely dveře, všichni ti applističtí fanatici se tam nedočkavě nahrnuli.

Nakonec i Cambridge bylo pěkné město. Jen se mi bohužel nedostavily pocity tak, jako u předtím u Oxfordu. Atmosféra mi přišla jiná, trochu svázanější. Ale těžko soudit z jednoho stráveného dne. Na závěr se rozloučím trochou záchodového humoru.

Listopad 2015

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *