XXVII. Kodaň

Finsko

Ne, to není demonstrace mých vágních znalostí zeměpisu. Ale víkend jsem skutečně strávil tady. Člověk se do Finska vrací rád, aby oprášil všech pět slov, které se zvládl během celého semestru naučit. Navíc Finové jsou velmi milí lidé, kteří by vás samou láskou chtěli zavřít nahé do místnosti, kde vás ve 100 stupních povaří. Kdo by se sem nechtěl vracet.

S kamarádem na jeho Erasmu jsme zažili pravé finské zážitky, jako husté sněžení v posledních dvou dubnových dnech nebo led foukající do obličejů při návštěvě vesnice Mumínků. Ledová královna nám dala trochu zabrat. Nebo jsme se přikradli na studentskou akci, protože jsem prozřetelně přibalil finskou školní kombinézu s sebou.

Ale o Finsku jsem napsal už dost během Erasmu. Navíc Turku není moc zajímavé město, vypadá spíš jako Karviná (ale mají tu hrad). O to víc mě zaráží, že v této „ospalé díře“ útočil muslim na lidi. Přijde mi to už skoro jako kdyby se to stalo na fryštátském nebo havířovském náměstí. Můj počet navštívených měst s útoky tím ve stejném roce stoupl na 3 (už to pro mě začíná být statisticky významné).

Hygge

Ve Finsku jsem v buse strávil hodiny, protože je vše daleko. V Anglii trávím v transportu hodiny, protože autobusy stojí v zácpě a vlaky selhávají. V Kodani jsem z nějakého důvodu byl do 30 minut z letiště na hostelu. Za dalších 30 minut v kavárně, kde měli otevřeno až do 11 večer. Bylo tam teplo, přítmí a všude svíčky. Najednou jsem měl všechno to, po čem v Londýně tak marně toužím. Pravá pohoda. Dánské hygge.

Druhý den ráno jsem měl v ruce klíčky od kola. Je zajímavé, že zámky jsou instalované přímo na otáčejících se kolech, řetězy se nepoužívají. Do večera jsem tak stihl projet památky, rozličné kavárny, přístavy, malou mořskou vílu (u které foukalo tak, že jsem pomalu nemohl otvírat prsty) a Christianii, proti které je londýnský Shoreditch slabota.

Byl 1. máj – byl lásky čas. Hipíkův zval ku lásce hlas, kde travkový zaváněl ráj. Svobodné město Christiania je stát ve státě. Všechno je pokryté graffiti, všude se vyznává láska a všude je cítit tráva. Nejčastější typ trhovce je člověk s malým stánkem s cihlami trávy a hašiše. Hned u prvních na mně bylo poznat, že jsem trochu zaskočený, protože jsem netušil, že je to tady legální. Trhovec mě zasvětil, že v žádném případě – pokud se ukáže policie, tak to všichni sbalí a utečou. U jiného jsem chtěl ze zájmu vědět, kolik takový hašiš stojí. Ten odsekl, že buď kupuju nebo ne. Chtěl jsem jen vědět cenu, a tak mě poslal do háje. Tolik ke svobodnému městu. Na druhou stranu mi tyhle dvě rozdílné zkušenosti ukázaly, že i mezi drogovými dealery jsou jak pohodoví lidé, tak zmetci.

Za den se toho moc stihnout nedá, ale s koly a malou rozlohou města se to aspoň dalo vidět. Kodaň mě uchvátila. Tohle byl pravý opak Dublinu, ve kterém jsem byl měsíc předtím. Perfektní doprava, perfektní služby i volnočasový odpočinek. Docela jsem litoval, že jsem tohle město nenavštívil dříve, možná bych pak neskončil v nepřívětivém Londýně a můj život se odvíjel jinak. Kodaň mohu bez výčitek doporučit.

Květen 2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *